Po vlastní fotovoltaické elektrárně jsem pokukoval již od doby, kdy jsme se v létě 2008 nastěhovali do řadovky za Prahou. V té době bylo možné na střechu nechat instalovat 12 panelů za cenu půl milionu korun. To mi v té době přišlo jako nedosažitelný luxus. Dnes už jsou však možnosti dostupnější a solární přístřešek levně představuje cestu k energetické svobodě, která je pro mnohé dosažitelná.
Ke zlomu došlo po propuknutí energetické krize, kdy u mne nejistota z budoucnosti v oblasti energií překonala nejistotu ohledně návratnosti investice do FVE. V té době jsem již dva roky jezdil elektromobilem a právě možnost výroby vlastní elektřiny prostřednictvím solárního přístřešku mi přišla jako skvělý doplněk moderní domácnosti.
Kvůli členité střeše naší řadovky se nám podařilo instalovat 11 panelů s celkovým výkonem 4,3 kWp. Díky použití optimizérů však maximální výkon za chladných slunných dnů po studené frontě dosahuje i přes 5 kW! Brzy jsem začal přemýšlet, jak zužitkovat maximum energie, aniž bych ji musel ukládat ve virtuální baterii a nemusel tak platit při zpětném odběru distribuční poplatky. Solární přístřešek byl pro mě logickým řešením, protože největší baterie, co mám k dispozici, je ta v elektromobilu. Stačila malá úprava mé stávající nabíječky a po přidání měřícího modulu jsem mohl auto začít nabíjet pouze z přetoků FVE.
Po roce provozu FVE jsem svůj první elektromobil, který mi umožnil nasbírat spoustu cenných zkušeností ohledně nástrah energetické transformace nahradil novějším, který díky větší baterii nabízel větší dojezd. Větší baterie však potřebuje více energie a tak jsem záhy začal hledat způsob jak zvýšit výkon své elektrárny, abych auto z přetoků nenabíjel dva dny. Většina sousedů mi doporučovala zastřešit terasu a získat tak plochu pro osazení dalšími panely, ale protože by to zároveň znamenalo značný úbytek světla v obývacím pokoji, hledal jsem dál.
Všechno zlé je pro něco dobré, když jsme po poslední kůrovcové kalamitě museli vykácet les, na holé paseky byl smutný pohled. Vytěžené dřevo mezitím pomalu vysichalo a v ten moment mě to napadlo. Což tak zbourat zahradní domek, do kterého se nám beztak nevejde vše potřebné a postavit nový s panely na střeše? Jak by ale měl být velký? A jaký zvolit sklon? Otázek přibývalo.
Všechny stávající panely jsou díky použití optimizérů zapojeny do jednoho vstupu střídače, nové panely tedy mohu zapojit do druhého volného. Minimální vstupní napětí MPPT regulátoru mého střídače je 180 V. Musel jsem tedy najít takové panely, aby v počtu 4 nebo 5 kusů dávali požadované napětí. Nemohu přece naprojektovat zahradní domek tak, aby ze zahrady již nic nezbylo.. Poté co jsem našel vhodný typ panelů, měl jsem jasno ohledně rozměrů střechy, nyní jen rozhodnout jaký bude ideální sklon. Výkon panelů závisí na poměru úhlu slunce a sklonu střechy, v tabulce jsem si vyrobil porovnání pro různé sklony a došel k závěru, že ideální bude 20°. Stavba nebude příliš velká a zároveň výkon bude dostatečný.
Brzy z jara jsme začali s přípravou dřeva. Klády bylo nejprve nutné rozřezat na prnka, ty pak osámovat a trámy ohoblovat na požadovaný rozměr. Po dvou měsících víkendových prací jsme mohli všechno nařezané dřevo převézt domů a začít se stavbou našeho solárního přístřešku. Když bylo vše hotové, panely osazeny a zapojeny do druhého vstupu střídače, zajímalo mne, nakolik byly mé výpočty správné a zda mi den bude stačit pro nabití auta.
Výsledek překonal mé očekávání. Díky rozšíření instalace o 1,8 kWp, což na první pohled vypadá jako nepatrný výkon, se pro mě zvedla užitná hodnota celé instalace dvojnásobně. Solární přístřešek navíc přispěl k vyšší efektivitě celé soustavy. Před pořízením elektromobilu byla spotřeba domu dlouhodobě lehce nad 3 MWh za rok. Elektromobil při mém nájezdu znamená dalších 3,5 MWh za rok. Díky jižní orientaci a dobrému sklonu střechy domu je dům schopen za rok vyrobit 4,9 MWh. Vezmeme-li v potaz, že roční výroba panelu je přibližně rovna tisícinásobku instalovaného výkonu, přidáním 1,8 kWp se dostávám do situace, kdy veškerou energii spotřebovanou na provoz domu a elektromobilu jsem schopen vyrobit.
Skutečnou energetickou bilanci budu znát až po roce provozu a po prvním vyúčtování od dodavatele elektřiny, již nyní však vidím, že za slunného dne se elektromobil nabije za jeden den na dvě cesty do práce a zpět. To při možnosti flexibilního plánování práce umožňuje půl roku provozu čistě na zelenou energii a během zimy zužitkovat energii uloženou ve virtuální baterii. To pro mě znamená energetickou svobodu.