Většina lidí žije v představě, že je recyklace solárních panelů nemožná nebo vysoce náročná. Není to ale úplně pravda. Solární panely i jejich recyklace podléhají zákonům, které jasně stanovují do jaké míry musí být zrecyklované. Podle odborníků se dá recyklovat až těžko uvěřitelných 95 % součástí solárních panelů, zákon pak stanovuje minimální úroveň recyklace na 80 %. Současná recyklace se soustředí především na zpětné získání hliníkového rámu a skla, ovšem kolem celého procesu recyklace panuje tolik mýtů a polopravd, že jsme se rozhodli vše uvést na pravou míru.
Mýtus č.1: Recyklace solárních panelů je nemožná
Solární elektrárny v ČR jsou z 98 % tvořeny křemíkovými panely. Na krystalické panely připadá až ze 70 % sklo a z 20 % hliníkový rám. U tenkovrstvých panelů je podíl skla a hliníku dohromady dokonce 95 %. Zbývající podíl hmotnosti pak připadá na plasty. Sklo se ze skleněného materiálu získává zpět s čistotou 99,99 %. U hliníku tato hodnota dosahuje 100 %. Navíc opětovné využívání hliníku uspoří přibližně 70 % energie, kterou by bylo nutné využít na výrobu nového hliníku z čerstvé suroviny.
Co všechno je možné ze solárních panelů získat?
- Sklo – recyklační proces zaručuje jeho jednodruhovost
- Hliník – dodává se rovnou zpracovatelům hliníku
- Stříbro, měď, indium, gallium a křemík
- Plasty
- Kovy a těžké kovy
- Fotovoltaické články
Mýtus č. 2: Solární panely jsou nebezpečné! Pozor na ně!
A co přesně ze solárních panelů by nám mělo ublížit? Sklo? Hliník? Plasty? Křemík? Nepatrné množství připadá i na stříbro a těžké kovy, ale jejich podíl je zcela zanedbatelný. Po panelech nezůstává žádný nebezpečný odpad, nic se z nich neodlupuje, ani nic nevylučují. Recyklují se jako celek poté, co doslouží.
Mýtus č. 3: U nás je nikdo neumí recyklovat, budeme je vozit do písku na Saharu
Životnost solárních elektráren je 30 let a déle, právě proto u nás není ještě plně rozjetá infrastruktura, která by se jejich recyklací zabývala. Nepatrné procento panelů se sice recykluje už dnes, ale jedná se především o mechanicky poškozené panely. U nich dosahuje recyklace velmi dobrých výsledků, přes 90 %. Na postupné zpracování vysloužilých elektráren připravuje například pražská společnost REsolar nebo společnost Dekonta IC v severních Čechách. Vysloužilé panely tedy není nutné vozit do Afriky, stačí do Kralup nad Vltavou.
Jak se solární panely recyklují?
Původně celý proces spočíval v rozebrání panelů, jednotlivé komponenty se následně chemicky očistily a mohly znovu použít. To ovšem začalo narážet na technologické limity. Jednotlivé články se totiž původně ztenčovaly a primitivní metoda recyklace s sebou nesla riziko, že se jednotlivé články zničí. Potíž bývá občas v tom, že u několika druhů panelů jsou recyklovatelné elektrické komponenty obaleny plasty – to sice v praxi prodlužuje jejich životnost, ale komplikuje zpracování.
Do budoucna se nabízí řada možností, jak vysloužilé panely zpracovávat. Ponecháme-li na chvíli stranou ruční mechanické oddělování jednotlivých komponent kvůli jeho neudržitelnosti, hovoří se velmi slibně o pyrolýze spolu s chemickým loužením. Jedná se o velmi rychlý a ekonomicky efektivní způsob, jak solární panely zpracovávat. Druhou variantou je třífázové zpracování pomocí organických rozpouštědel, které uvolní skleněné komponenty. Následně přijdou na řadu polovodičové součástky, které uvolní tepelný rozklad. V závěrečné fázi se chemickou cestou získá čistý křemík. Třetí variantou je šestistupňový proces, při němž se každý solární panel rozemele a následně se jednotlivé materiálové složky oddělují pomocí chemických lázní a odvodňování.
Vysloužilé solární panely se tedy dají zrecyklovat až z 95 %, a to přímo u nás v severních Čechách. Nemusíme s nimi na Saharu a nevypouští nám tu žádné nebezpečné částice a odpady, protože nic takového vůbec neobsahují. Naopak jsou složeny převážně ze skla a hliníku – oba materiály můžeme dále skvěle využít a nemusíme tak zatěžovat přírodu pro získávání nových surovin.
