Elektromobilita se bude dále rozvíjet a legislativa ji bude podporovat. Nabíjecí infrastruktura se tak postupně stává stejně samozřejmou součástí novostaveb, jako je dnes výtah nebo datové rozvody. Otázkou už není, zda ji řešit, ale jak ji navrhnout chytře a s výhledem do budoucna.
Nabíjecí infrastruktura v novostavbách dnes představuje zákonnou povinnost, která zásadně ovlivňuje návrh bytových i administrativních budov. Elektromobilita už dávno není okrajovým fenoménem ani výsadou technologických nadšenců. Postupně se stává běžnou součástí současné dopravy a s tímto vývojem musí držet krok i stavebnictví. Změny se přitom neodehrávají pouze na trhu, ale přímo v legislativě. Novostavby dnes musí počítat s nabíjecí infrastrukturou jako se standardní technickou součástí budovy. Nejde o marketingový benefit ani nadstandardní vybavení, v určitých případech jde o zákonnou povinnost.
Legislativní rámec a základní povinnosti
Základ této povinnosti vychází z evropské směrnice o energetické náročnosti budov, která má zajistit, aby nové stavby byly připravené na rozvoj elektromobility. Česká legislativa tento požadavek promítla do energetických a stavebních předpisů, zejména do zákona o hospodaření energií a stavebního zákona. V praxi to znamená, že s přípravou dobíjecí infrastruktury je nutné počítat už při navrhování stavby, protože její splnění se posuzuje při povolování i kolaudaci a musí být doloženo jako součást splnění technických požadavků na stavbu.
U nových obytných budov s více než deseti parkovacími místy vzniká povinnost zajistit kabelovou infrastrukturu pro budoucí instalaci dobíjecích bodů, pokud nejsou splněny zákonné výjimky (například nepřiměřenost nákladů nebo technická nemožnost). Prakticky to znamená, že ke každému parkovacímu místu musí být zajištěna technická připravenost pro budoucí instalaci nabíjecí stanice. Zákon v současné době vyžaduje infrastrukturu, nikoli samotné zařízení. Tato infrastruktura však musí být reálná a funkční, zahrnovat kabelové trasy, chráničky, rezervu v rozvaděčích i odpovídající dimenzování příkonu.
U nebytových budov je režim přísnější. Pokud nová administrativní nebo obchodní budova disponuje více než deseti parkovacími místy, vzniká povinnost instalovat alespoň jeden dobíjecí bod a současně zajistit kabelovou infrastrukturu pro další parkovací místa. Legislativní směr je přitom zřejmý, podpora elektromobility má být systémová a dlouhodobá.
Technické dopady na návrh stavby
Z hlediska projektování nejde o detail, který lze řešit dodatečně těsně před kolaudací. Nabíjecí infrastruktura ovlivňuje dimenzování elektrické přípojky, návrh hlavního domovního vedení i rezervovaný příkon u distributora. Pokud není s nabíjením počítáno od počátku, může dojít k nedostatečné kapacitě nebo k výraznému navýšení investičních nákladů.
V podzemních garážích vstupuje do hry také požárně bezpečnostní řešení. Instalace kabelových tras a budoucích nabíjecích bodů musí být koordinována s požárními předpisy a s koncepcí odvětrání. Projektant elektroinstalace proto musí nabíjecí infrastrukturu řešit jako integrální součást návrhu, nikoli jako dodatečný prvek.
Energetické hodnocení a ekonomický význam
Častou otázkou je, zda nabíjecí infrastruktura zlepšuje energetickou náročnost budovy nebo její hodnocení v průkazu energetické náročnosti budovy. Odpověď je jednoznačná, nikoli. Nabíjecí stanice nepředstavují obnovitelný zdroj energie ani prvek, který by snižoval neobnovitelnou primární energii budovy. Z hlediska energetického štítku nepřinášejí pozitivní efekt.
Jejich význam spočívá především ve splnění zákonných požadavků a ve zvýšení dlouhodobé hodnoty nemovitosti. Budova, která není na elektromobilitu připravena, může být v horizontu několika let méně atraktivní pro kupující i nájemce. Dodatečné budování infrastruktury bývá technicky složité a finančně výrazně náročnější než její začlenění do projektu od počátku.
V praxi se proto stále častěji uplatňuje komplexní přístup, kdy se nabíjecí infrastruktura řeší společně s fotovoltaikou a inteligentním řízením výkonu. Ačkoliv samotná příprava pro elektromobily nezlepšuje energetický štítek budovy, její kombinace s fotovoltaickým systémem může umožnit efektivní využití vyrobené elektřiny pro nabíjení a zvýšit energetickou flexibilitu domu.
Standard budoucnosti
Nabíjecí infrastruktura v novostavbách tedy není administrativní formalitou. Je to technický standard, který odráží proměnu mobility i očekávání trhu. Developer, který tuto povinnost vnímá pouze jako nutné minimum, riskuje, že jeho projekt rychle zastará. Naopak ten, kdo ji pojme jako součást koncepčního návrhu budovy, získává konkurenční výhodu i jistotu bezproblémové kolaudace.
Elektromobilita se bude dále rozvíjet a legislativa ji bude podporovat. Nabíjecí infrastruktura se tak postupně stává stejně samozřejmou součástí novostaveb, jako je dnes výtah nebo datové rozvody. Otázkou už není, zda ji řešit, ale jak ji navrhnout chytře a s výhledem do budoucna.
⁉️ Co je klíčové si zapamatovat ⁉️
- Nabíjecí infrastruktura v novostavbách je zákonnou povinností, pokud tedy stavba nespadá do zákonných výjimek.
- U bytových domů s více než deseti parkovacími místy je vyžadována kabelová příprava pro budoucí instalaci dobíjecích stanic.
- U nebytových staveb je povinná nejen kabelová infrastruktura, ale i instalace alespoň jednoho dobíjecího bodu.
- Příprava musí být technicky provedena, nikoli pouze deklarována v projektové dokumentaci.
- Správně navržené řešení zvyšuje dlouhodobou hodnotu nemovitosti a minimalizuje budoucí investiční náklady.
Zdroje:
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti.
ČESKO. Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.
ČESKO. Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů.
ČESKO. Vyhláška č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov, ve znění pozdějších předpisů.